Divadlo Loutek Ostrava

můžete vidět v Klubu Atlantik. V rámci festivalu Divadelní pouť bez bariér pořádáme výstavu soch nevidomého výtvarníka a hudebníka, ostravského rodáka Pavla Slámy.
Vernisáž se koná v pondělí 13. září v 17 hodin v Klubu Atlantik.

Pavel Sláma se narodil 11. března 1979 v Ostravě-Porubě, na základní školu chodil ve Veveří a v Pisárkách v Brně. Na pražské Konzervatoři vystudoval hru na kytaru a na lesní roh, a ve studiu pokračoval na a Ladičské škole Jana Deyla. Má absolutní sluch.

     Výtvarné tvorbě se věnuje 15 let. Základy sochařské techniky získal v ateliéru hmatového modelování Evžena Perouta. Zpočátku vytvářel malé reliéfy, později začal sklápět objekty (domy) do plochy, do reliéfní desky, směřoval k trojrozměrnému vyjádření. Prvním pokusem o osamocení objektu byla destička s mírně vystupujícími domy a s prostorově modelovanými tramvajemi. Od drobných formátů dospěl až k Babylonské věži (1998-1999) měřící na výšku dva metry. Hlavními předměty jeho zájmu jsou církevní stavby, městské prostory, dopravní prostředky. Velkou inspirací jsou mu sluchové vjemy a podněty. Součástí některých soch jsou funkční zvony a zvonky.

Slámova díla mají sochařské kvality, nikdy nejsou jednopohledová, jsou to hmoty rozvinuté do všech stran prostoru. Ideální materiál pro sebevyjádření našel v keramice, v šamotové hlíně. Tvoří na základě fantazie, hmatu a hmatové paměti, schopnosti zhmotnit představy nespatřených věcí podle svědectví vidících. Vazba na nám známou (pro nás viditelnou) skutečnost je tedy nepřímá. Hmatové vidění se navíc řídí jinými zákonitostmi než zrakové, hmat nemůže přiblížit větší objekty v celku, ozřejmuje je postupně, část po části. Potlačení detailů ve prospěch celku a velkorysost zpracování naplňují objekty samozřejmou sebejistotou.

     Pavel Sláma nevidí od narození. jeho tvorba není tedy ovlivněna žádnými uměleckými díly a vzory. Originalita jeho představ je dobře patrná na objektech inspirovaných románskou, gotickou, kubistickou a funkcionalistickou architekturou.

     Velkoryse budované objemy a hapticky lákavé povrchy spolehlivě odlišují Slámova díla od plastik vidících autorů. Díky mohutné intuici, síle prožitku a řemeslné zručnosti dokázal proměnit své zdravotní postižení v určitou výhodu. Hmatové modelování navíc nedovolí stereotypní opakování, slepota tak sochaře paradoxně chrání před manýrou.

Podle doslovu Jiřího Hůly k publikaci Pavel Sláma: Sochy, kterou vydal Okamžik, o. s.

08.09.2010