Divadlo Loutek Ostrava

Festivalová představení očima studentů Slezské university v Opavě, oboru kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo.
Festivalové okamžiky objektivem fotografa Romana Poláška.

DAMU-DIVADLO MINOR – SNY O BIZONECH

Mezinárodní loutkářský festival Spectaculo Interesse byl zahájen hravým představením Sny o bizonech, které vzniklo ve spolupráci divadla Minor a studentů katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze. Během šedesáti minut se před diváky odehrál příběh starých indiánů, již věřili, že svět pluje oceánem na hřbetu prastaré želvy.

Na počátku všeho byl oceán, rozléhající se na všechny strany, na jehož dně žila malá a zvídavá želva, která učinila nespočet objevných plaveb, než poznala „to nahoře“. Ovšem to zázračné „nahoře“ byl po poznání prázdný svět. V několika okamžicích ožil, za přičinlivosti Velkého ducha, zvířaty a poté také lidmi.  Lidmi, kteří byli stvořeni možná jen proto, aby do konce svých dnů snili o hojnosti zázračných bizonů.

Scénografie celé inscenace byla poměrně jednoduchá, ale o to více výmluvná. Uprostřed jeviště stála bílá, látková konstrukce ve tvaru pyramidy, která nesloužila jen pro účely velice nápadité stínohry plné jemného humoru, jak se mohlo na první pohled zdát. Její různorodost umožňovala plochy jednotlivých stran využít k loutkovým etudám Velkého ducha stvořitele. Nad pyramidovým světem čněl právě onen Velký Duch ve tvaru slunce. Tyto dva scénografické prvky se staly dominantou a energicky ovládly spolu se všemi aktéry celou hrací plochu.

            Herecké výkony plné energie a animační zručnost všech pěti protagonistů učinily z představení opravdu nevšední zážitek. Mladí tvůrci naprosto bravurně a bez větších komplikací přecházeli z činoherního herectví do herectví s loutkou. Jejich ruce dávaly život všemožným druhům zvířat a diváci si připadali jako součást procesu stvoření.

            Pro mnohé  toto představení mohlo být jen legendou o malé želvě dělající velké objevy, ale mne oslovil ten stále se opakující příběh nenasytných lidí toužících po ovládnutí přírody.

            Pavla Masaříková

Teatro de Marionetas do Porto - Nicota aneb Beckettovo ticho

Prvními zahraničními hosty osmého ročníku festivalu Spectaculo Interesse bylo portugalské trio Teatro de Marionetas do Porto složené ze dvou mužů a ženy, kteří naplnili sál Beckettem, rozvířili prostorem imprese z her Beckettových. V jednotlivých obrazech jsme se mohli setkat, avšak rovněž i míjet s dramatikovými postavami, které herci a herečka pod režijním vedení Joao Paulo Setra Cardovo uchopili velmi osobitým způsobem. Například Winnie, postava ženy z Beckettových Šťastných dnů, seděla v kolečkovém křesle, avšak její duch poletoval kolem stromků či hlav herců. A nebo jste si Winnie vyložili jinak? A právě v onom prostoru, který umožňoval divákovi aktivně zapojit fantazii, měla inscenace své přednosti.

Loutkovodiči mistrně ovládali své výrazové nástroje, mezi něž nepatřily pouze loutky. Bylo potěšení sledovat jejich výraz ve tváři, který se nestával druhořadým, přestože aktéři zrovna předváděli svá loutkoherecká kouzla.

Tóny hudby již od počátku představení „nahlodávaly“ ponurou atmosféru. Věčný tikot, věčný šepot deště jako by odpočítal a odpočítával další a další den. Všechny složky se zapojily, aby podpořily náladu inscenace. Avšak konec představení, který byl ve vtipu odzvoněn zvonkem na kolo, měl nádech naděje na veselejší zítřky.

Gabriela Krečmerová

ROSŤA NOVÁK A SKUTR - LA PUTYKA

Správná česká hospoda se všemi nepopsatelnými atributy v kombinaci s artistními kousky a podmanivou hudbou může vypadat opravdu kuriózně. Ovšem představení La putyky Vás přesvědčí o opaku.

Netradiční kombinace herců, artistů, muzikantů, performerů rozpohybuje zatuchlé ovzduší staré putyky, kde se pivo nalévá všem příchozím a hospodský zpívá: “Když jsem já pařil to pátý léto vypařil jsem se ze světa za to“. Nevšední příběhy všech štamgastů se vzájemně prolínají a vrství zápletku. Do La Putyky přicházejí postupně a rozehrávají  svá témata, jakými jsou láska, nenávist, opilství a delirium. A tomu všemu dodává ten správný punc opotřebovanosti a stereotypnosti živá hudba hrající pořád dokola: “Když máš v chalupě orchestrion“. Fyzické výkony všech aktérů jsou velmi náročné, přesto jim nechybí lehkost a humor. 

Celý projekt La Putyka je pro české prostředí opravdu jedinečným. Připodobnit k němu lze pouze fenomén nového cirkusu, kde jsou sdruženi artisté z celého světa.  La Putyka je přitažlivá pro české publikum a toto velkolepé představení může přilákat i zatvrzelé odpůrce divadla.

Pavla Masaříková, Gabriela Krečmerová