Divadlo Loutek Ostrava

Očima studentů Slezské university v Opavě, oboru kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo, a objektivem fotografa Romana Poláška.

 

Zamyšlení nad čtvrtým dnem festivalu Spectaculo interesse

 

Baldanders

Ponurost. Masky. Vlastní já. To jsou pojmy, které provázely dopolední představení Baldanders. Kvůli jazykové bariéře sice nebylo možno porozumět všem monologům či dialogům. Celkový dojem to však vůbec nepokazilo, právě naopak, polština zněla krásně a zvučně. Temná atmosféra a příjemná hudba zavedla diváka do vnitřního světa, světa, kam se sami bojíme podívat. Herci a zároveň tvůrci Marcin Bartnikowski a Marcin Bikowski oslnili skvělým hereckým a především imitátorským výkonem. Bylo až neuvěřitelné kolik možných způsobů mluvy je možné tak rychle za sebou měnit. Autoři skvěle promysleli jednoduchou scénu, kterou tvořila židle, stolek a jakási klec s oponou. Velmi zajímavé bylo vedení loutky. Ta se totiž stala jednou duší a jedním tělem. A když se divák ponořil do sledování, bylo těžké rozlišit, kdo koho ovládá. Tak se to ostatně někdy děje i v reálném životě.

 

Bajky

Na večerní světovou premiéru Bajky přišli diváci ve výborném naladění, což bylo poznat již při úvodní znělce festivalu. Španělský tým Tabola Rassa nezklamal, co víc, exceloval. Nádherné obrazy se střídaly spolu s nápady a hravostí. Každá rekvitiza byla maximálně využita a to hned v několika metaforách. Španělština ještě více umocnila zážitek z tak skvělé podívané. I když některé mini příběhy nebyly na první pohled čitelné, divák mohl ocenit výborné nápady, vtip a temperament s jakým se herci pouštěli do nových kousků. Když ke konci ožila obří postava, celkový dojem vygradoval. Námět La Fontaineových bajek byl dobrým krokem a jeho zpracování ještě lepším.

 

Spectaculo interesse, zlom vaz!

 

Alice Koudelková

 

 

 

 

BALDANDERS!

           

Představení spojovalo scénickou show a pohybové a loutkové divadlo. Kompania Doomsday hostovala s inscenací čítající pouze dva herce a asi deset postav. Nešlo o příliš složitou výpravu, ale hlavní zbraní inscenace Baldanders byla brilantní hra s loutkou, kterou herci dokázali zaujmout a udržet pozornost.

Jazyková bariéra (představení stálo na slově a bylo v polštině) činila mnoha divákům potíže. Polské dětské publikum toto představení zaujalo a udrželo jejich pozornost. I když jazykovou bariéru uvádím jako negativum, ztvárnění této inscenace bylo pro mě zážitkem. Byl to příklad jak realizovat divadlo v jednouchých poměrech.

            Myslím si, že lze některé prvky z tohoto představení využít i v činoherním divadle. Mohla by to být jedna z variant, kam se v moderním divadelním umění ubírat. Spojovat prvky jiných uměleckých oborů, tedy i loutkového divadla s činohrou. Hledat nové možnosti divadla v hledání nových uměleckých a inscenačních možností.

Petra Navrátilová   

 

 

 

JAK JE JAZYK DŮLEŽITÝ…

 

            Polské představení Baldanders bylo pro mě vizuálním zážitkem. Bravurní herecké výkony, hra světel – kterých bylo v některých momentech opravdu poskromnu – i pro mě příjemná jednoduchá scéna. To vše mi předurčovalo kvalitní divadelní zážitek. Leč, jsem lehce v rozpacích. Základní složkou divadla je text. A konkrétně v této inscenaci byl hlavním činitelem pochopení. Základní překážkou, která mi znepřístupnila plné docenění představení byla jazyková bariéra.

            Precizní herecké vyjádření hlavního protagonisty bylo sice opravdovým zážitkem, ale jazyková vzdálenost mezi mnou – divákem – a hercem byla nepřekonatelná a nevědomost děje byla poměrně podstatná a značně mi zdeformovala prožitek. Krásné bylo sledovat brilantní herecké představení herce, který ve značně vysokém tempu zvládl odehrát na jevišti čtyři role. Přesto mi chyběl smysl. Jen vitalita nestačí…

Alena Ročková

 

 

 

 

 

BAJKY - Seventeen in one

Posledním představením čtvrtečního festivalového dne byla světová premiéra barcelonského souboru Tábula Rassa Bajky. Příběh se skládal ze sedmnácti bajek Jeana de La Fontainea upravených pro brilantní herectví dvou španělských herců. Bajky byly prezentovány ve velice zajímavém, jaksi netradičním duchu. Herci ke ztvárnění jednotlivých  příběhů využívali značné množství rekvizit, se kterými porůznu pracovali. Občas mi připomínali malé děti na pískovišti. 

Nešlo přehlédnout, že tato konkrétní inscenace do charakteru festivalu Spectaculo interesse příliš nezapadá. Bajky nebyly typickým loutkovým představením. Byla to prostá činohra. I když rekvizity, které herci na jevišti používali, by se v některých chvílích loutkou nazvat mohli.

I přes jazykovou bariéru musím uznat, že Bajky byly pro mne mnohem více srozumitelné, než představení Bandanders. Na publiku bylo zřetelné, že si výstupy Španělů velice užívají a baví je. Což je myslím nejpodstatnější. A i hostující soubor tento fakt náležitě ocenil. 

Alena Ročková

 

 

 

 

BALDANDERS

 

Dopolední představení Baldanders polského souboru Kompania Doomsday oplývalo tajemnou magickou atmosférou, která působila místy opravdu tísnivě a znepokojivě, ale právě svým vskutku chytlavým kouzlem vtahovala diváky do děje. Fantaskně ponurá nálada se střídala s prvky komična a odlehčila tak celý kus.

 

Ovšem je nutno říci, že převažovala spíše vážná témata dvou hlavních hrdinů, pána a jeho uvězněného sluhy. Ten v první části svedl boj s ženskou loutkou s odhalenými ňadry o jeden její zub, zatímco v dalším obraze vyhraje při střetu na intelektuální rovině se sedmi hlavami. Po této etické diskuzi pak musí čelit samotnému ďáblovi, který se snaží na něm vylákat jeho duši. Na závěr se setká se svým alter-egem, nad kterým rovněž zvítězí. Vlastní identita, její nalezení a uchopení bylo vůbec hlavním motivem celého představení.

 

Oba loutkovodiči předvedli svůj um a loutky v jejich rukou doslova ožívaly. Jejich výkony byly opravdu působivé a fyzicky náročné a bylo až neuvěřitelné, nakolik dokázali využít pohybů svého těla tak, že iluze živé loutky byla dokonalá. Na poměrně malém prostoru a jednoduché scéně, kde převládala červená barva, tak vytvořili skutečně hořce groteskní svět, v němž každý musí bojovat, aby přežil.

 

Divák má v této inscenaci díky mnoha metaforám a symbolům možnost najít si svůj vlastní výklad a poznat v jednotlivých obrazech svůj soukromý všední boj. Porozumění tedy není jednoduché a žádá si zamyšlení, ale i bez toho měli diváci možnost vychutnat si krásnou a nezvyklou ukázku loutkového divadla určeného dospělému publiku.

 

Marta Nováková