Divadlo Loutek Ostrava

Očima studentů Slezské university v Opavě, oboru kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo, a objektivem fotografa Romana Poláška.

TAJNÝ DENÍK ADRIANA MOLEA

Deníkové záznamy mají kouzlo, deníkové záznamy outsidera jsou ještě zajímavější. Nabízejí surové potěšení z nahlížení do soukromí ubohého pubescenta. Ale zároveň nesou nebezpečí, že si ho pustíme příliš k tělu. Nakonec mu začínáme v jeho protivenství fandit.

Čím začít recenzi na loutkářském festivalu Divadla loutek v Ostravě? Zřejmě loutkami v tomto činoherním představení. Dva psi a jeden poník poskytli loutkohercům příležitost, aby předvedli své umění. A podařilo se. Zvláště Karel Růžička, „psovod“ vlčáka Šavle, přímo exceloval.

Přejděme od loutek k hercům. Titulní outsider v podání Lukáše Červenky je dokonalý typ baculatého mladistvého intelektuála v lenonkách. Stačilo několik neohrabaných pohybů na forbíně, kde se svěřoval svému deníku. Hloubavý, až bolestínský, v kontaktu s realitou komický.

Irena Křehlíková svou ředitelkou dokázala, že není malých rolí. V minimálním prostoru sklidila úžasný sukces. A i své partnery dokázala herecky podpořit.

Miroslav Kudela, Libuše Čecháková a Lenka Macharáčková podali také zajímavé výkony. Pro mě horšími byly výstupy rodičů a sousedů. Jejich projev byl poněkud nejistý a neumožňoval mi pochopit jejich jednání. Velice mi na příklad chybělo vysvětlení, proč se vrátila Matka od Lucase – než jsem se rozkoukal, skončila celá hra podivně rozpačitě.

Myslím si, že mezi jednáními docházelo k pauzám, trhlinám. Jednotlivé situace by se na sebe mohly vršit v ostřejším tempu.

Celé představení bylo zasazeno do reálií Anglie. Hrálo se na jednoduché scéně – dvě cihlové zdi, které se otevírají a zavírají jako desky sešitu. Hudba svým rifi dokresluje utrpení všech mladých wertherů, kteří dlí nebo dleli v každém z nás.

Jan Zapletal

 

 

Frida Kahlo – Viva la vida

            Vášeň, nespoutanost, snad i kapka štěstí. Ale také bolest, strach a hlavně čekání na někoho, kdo nikdy nepřijde. Témata, jež prostupovaly životem slavné malířky Fridy Kahlo. Ženy, která vše, co měla, vložila do rukou umění.

            Viva la vida, hra mexického autora, se snaží podchytit onen životní kolotoč umění. Jakoby vybrat a podtrhnout momenty, které  Fridu Kahlo navždy poznamenaly.

One woman show v podání Gael le Cornec směřovala pomalými kroky ke sbližování mezi jevištěm a hledištěm. Velice příjemná komunikace s publikem, vzájemná interakce, nás nutila ke společnému prožívání jednoho osudu. Humor, kterým performerka nešetří, dopomáhá ke gradaci celé inscenace a oživuje některá monotónní místa. Při osobní výpovědi, ve které jednu z hlavních rolí hraje láhev tequily, se Frida vztahuje ke svému vnitřnímu já – svým obrazům. Tyto výpovědi jsou jedny z nejpůsobivějších v celém představení. Velice sporadicky také animuje předměty kolem sebe. Příkladem velmi zajímavé animace předmětu bylo využití rukojeti hole přiložené k obličeji, čímž došlo k proměně představitelky Fridy ve Francouze s cvikrem. Je jen škoda, že těchto „hravých míst“ bylo málo, protože i přes velkou vloženou energii se zde nacházela hluchá místa, během kterých divák velice snadno ztratil pozornost.

Ač osud Fridy Kahlo byl pochmurný a smutný, inscenace končí s nadějí a v duchu humoru celého představení či snad samotné malířky, že život i tak stojí za to žít. 

Pavla Masaříková

 

 

 

 

Závěrečný páteční den festivalu

Festivalový pátek mezinárodního loutkařského festivalu Spectaculo interesse byl již dnem závěrečným a na jevištích Divadla loutek Ostrava a Komorní scény Aréna proběhla poslední dvě soutěžní představení - Tajný deník Adriana Molea a Frida Kahlo: Viva La Vida

Tajný deník Adriana Molea

Již podle věku většiny diváků představení Tajného deníku Adriana Molea bylo zřejmé, že se jedná o inscenaci určenou spíše mládeži. Vtipné historky o slastech i strastech téměř čtrnáctiletého mladíka ovšem pobavily publikum i staršího věku. Skvělé herecké výkony, především hlavního představitale Adriana Molea, ale i ostatních, dokázaly zaujmout a strhnout diváka. Jednoduchá, avšak účelná scénografie rychle přenášela diváka z prostředí do prostředí. Představení mělo spád a domácí jím bezesporu kvalitně umělecky reprezentovali své Divadlo loutek. 

Frida Kahlo: Viva La Vida

Inscenace Frida Kahlo: Viva La Vida režiséra Luise Benkarda pak byla určena výhradně dospělému publiku. V bezmála sedmdesátiminutové inscenaci se představila herečka Gael Le Cornec, jejímiž jedinými společníky na jevišti byly loutky: malý kostlivec, lebky a její vlastní nohy. Jak už samotný název napovídal, hra byla inspirována životem legendární malířky Fridy Kahlo. Obdivuhodně jedna herečka na jevišti zvládala udržet divákovu pozornost a tlumočit divákovi nejednoduchý osud výrazné osobnosti a malířky Fridy Kahlo.

Záhádky

Poslední nesoutěžní představení s názvem Záhádky, hrané samotným autorem stejnojmenné knihy Petrem Niklem, se neslo v hudebně-básnickém a zároveň surrealistickém duchu. Hravost – hlavní hybatel představení či spíše koncertu a radost ze hry se přenášely i na hravé diváky. I když by se mohlo zdát, že vzdálenost mezi jevištěm a hledištěm tomu moc nenahrávala.

 

Závěr

Závěrem lze snad jen dodat, že z řad diváků zaznívalo, že byli s celým průběhem festivalu i samotnými představeními spokojeni a jejich přáním zůstává, aby se devátý ročník Spectaculo interesse v roce 2011 povedl alespoň stejně tak dobře, jako ten letošní.

 

 

Hanka Magdoňová

 

 

 

 

04.10.2009