Historie

ZROD PROFESIONÁLNÍHO LOUTKOVÉHO DIVADLA V OSTRAVĚ

Předchůdcem DLO bylo amatérské loutkové divadlo Dřevěné království, které hrálo o nedělích pohádky. V létě 1946 se usídlilo v sále historické budovy s číslem popisným 32 na roku Masarykova náměstí (tehdy ovšem nám. Lidových milicí).

15. května 1953 rozhodl Krajský národní výbor v Ostravě o zřízení profesionální loutkové scény s názvem Krajské divadlo loutek. Jeho ředitelem byl jmenován zkušený divadelní principál Zdeněk Hapala. Sídlo ve zmíněné budově mělo být pouze provizorní,ale nakonec tu ostravští loutkáři hráli až do roku 1999.

Mezi prvními herci Krajského divadla loutek byli mimo jiné i Jiří Volkmer (†2013) a Dušan Feller (†2016), které jste ještě nedávno vídali na jevišti DLO.

Profesionální loutkové divadlo se Ostravě poprvé představilo inscenací pohádky Děda Mráz sovětské autorky M. Šurinové. Premiéra se konala 12. prosince 1953.

 

REPERTOÁROVÉ DIVADLO SE STÁLÝM SOUBOREM

Již v prvních sezonách uváděli ostravští loutkáři v průměru čtyři nové inscenace ročně.  Repertoár byl směřován k dětem a k rodinnému publiku. Základy uměleckého souboru tvořili divadelní nadšenci, ale brzy ho začali doplňovat i školení loutkoherci.

Jmenovat významné osobnosti je vždy choulostivé, ale za všechny alespoň dvě. Od roku 1955 profil ostravského loutkového divadla významně formovali Václav Kábrt a Zdeněk Havlíček. Výtvarník Václav Kábrt působil v ostravském loutkářském angažmá až do roku 1990, řadu let byl šéfem výpravy. Spoluvytvářel inscenace, které se staly ostravskou loutkářskou legendou. Režisér Zdeněk Havlíček opustil angažmá po čtyřech letech, ale pohostinsky se vracel a vytvořil zde devatenáct inscenací. Poslední z nich – Broučci – ještě žije na jevišti DLO.

 

DIVADELNÍ ŘEDITELÉ

Zdeněk Hapala, režisér a všestranná umělecká osobnost (1953-1957)

Šárka Babrajová, loutkoherečka (1957-1972)

Zdeněk Miczko, loutkoherec a režisér (1972-1990)

Miroslav Vildman, režisér (1990-1991)

Jarmila Hájková, právnička (1991-2002)

Tomáš Volkmer, výtvarník (2002 – 2004)

Jarmila Hájková, právnička (2004…)

 

STŘÍPKY SLÁVY Z ARCHIVU

P. P. Jeršov: KONÍČEK HRBÁČEK (režie Jiří Jaroš, výprava Jaroslava Žátková, 1957)… M. Česal: MALÝ MUK (režie Zdeněk Havlíček, výprava Václav Kábrt a Jaroslava Žátková, 1959)… M. Pavlík: ČAROVNÁ LUCERNA (režie Zdeněk Havlíček, výprava Václav Kábrt, 1960)… J. Speranskij: KRÁSA NEVÍDANÁ (režie Jiří Jaroš,výprava Václav Kábrt, 1962)… J. Švarc: DRAK (režie Miroslav Vildman, výprava Václav Kábrt, 1967)… J. Jaroš: PRASÁTKA SE ANI ZLÉHO VLKA NEBOJÍ (režie Zdeněk Miczko, výprava Václav Kábrt,1970)… J. Středa: POHÁDKY PANA POHÁDKY (režie Zdeněk Miczko,výprava Václav Kábrt, 1973)… H. Ch. Andersen – J. Středa: TAK POVÍDEJ! (režie Zdeněk Miczko, výprava Dorota Nováková, 1976)… J. Kainar: ZLATOVLÁSKA (režie Jan Kačer, výprava Otakar Schindler,1976)… V. Provazníková: PETRUŠKA A BABA JAGA (režie Zdeněk Miczko,výprava Václav Kábrt, 1977)… V. Vančura – J. Kovalčuk: KUBULA A KUBA KUBIKULA (režie Petr Nosálek, výprava Ivan Zavrták, 1986)… F. von Pocci: LÁRYFÁRY (režie Petr Nosálek, loutky Jan Dvořák, scéna a kostýmy Ivan Zavrták, 1988)… J. Kvapil: PRINCEZNA PAMPELIŠKA (režie Zdeněk Miczko, výprava Otakar Schindler, 1989)… J. Jílek: O SLUNEČNÍKU, MĚSÍČNÍKU A VĚTRNÍKU (režie Petr Nosálek, výprava Pavel Hubička, 1990)… J. Bařinka: PŮJDEM SPOLU DO BETLÉMA (režie Petr Nosálek, scéna a loutky Miroslav Duša, kostýmy Júlia Saboová,1990)… EVVIVA MOZART! - BASTIEN A BASTIENKA (režie Petr Nosálek,výprava Pavel Hubička, 1991)…  P. Nosálek: JEŽÍŠ KRISTUS (režie Petr Nosálek, výprava Pavel Hubička, 1992)… K. J. Erben:KYTICE (režie Petr Nosálek, výprava Tomáš Volkmer, 1992)… P. Nosálek: OBERON A HUON Z BORDEAUX (režie Petr Nosálek, výprava Tomáš Volkmer, 1993)… A. Wenig – I. Škripková: ČERT A KÁČA (režie Marián Pecko, scéna Jan Zavarský, kostýmy a loutky Eva Farkašová,1997)… I. A. Krylov: TRUMF (režie Petr Nosálek, scéna a loutky Dáša Nesvedová, kostýmy Eva Kotková, 2001)… A. S. Puškin: O RYBÁŘI A RYBCE (režie J. Ibragimov, výprava Tomáš Volkmer, 2002)… 

 

ZA PETREM NOSÁLKEM

Na vynikajícího režiséra a duchovním světlem a laskavostí prozářeného člověka Petra Nosálka (1947-2013) vzpomínáme v souvislosti se šťastnými érami DLO.

Nastoupil roku 1969 do hereckého angažmá a režii se zprvu věnoval jen v amatérském loutkářském divadle v domě kultury ROH Vítkovických železáren. Na profesionální scéně DLO se jako režisér poprvé představil roku 1984 inscenací Budulínka a následujícím Kubulou a Kubou Kubikulou o dva roky později už zahájil řadu úspěchů, která vrcholila slavnou Kyticí a skončila jeho odchodem na volnou nohu roku 1994 a stal se žádaným režisérem mnoha polských divadel.

V letech 1999-2002 působil jako umělecký šéf. V tomto období nejvíce zazářila jeho inscenace Trumf.

Do DLO se vrátil už jen jednou jako host v roce 2011 k režii Tučňáků na arše. 26. prosince 2012 se přišel rozloučit se svou inscenací Půjdem spolu do Betléma, která se hrála od roku 1990 a dosáhla 738. repríz! V DLO měl režírovat Werichovu pohádku Až opadá listí z dubu. K realizaci však už bohužel nedošlo.

 

SPECTACULO INTERESSE

První myšlenka o pořádání velkého mezinárodního loutkářského festivalu v Ostravě se zrodila v hlavě režiséra Miroslava Vildmana, který v DLO začínal svou profesionální dráhu, poté zde opakovaně hostoval a v sezoně 1990-1991 byl jeho ředitelem,než jeho slibné působení přerušila smrt. Podařilo se mu v říjnu 1990 uskutečnit malý česko-polský festival s názvem Loutky, děti a svět.

Vildmanovu touhu dostat svět do Ostravy a Ostravu do světa realizovaly ředitelka Jarmila Hájková a dramaturgyně Hermína Motýlová díky finančnímu příspěvku Magistrátu města Ostravy. Roku 1995 se konal první ročník festivalu Spectaculo Interesse. Od té doby ho DLO pořádá v každém lichém roce, roku 2013 již podesáté.

Festival Spectaculo Interesse se postupně stal největším mezinárodním loutkářským festivalem v České republice a jedním z nejvýznamnějších v Evropě.  V Ostravě se díky němu představili špičkoví loutkáři z Belgie, Běloruska, Brazílie,České republiky, Číny, Finska, Francie, Itálie, Izraele, Japonska,Jižní Koreje, Kanady, Litvy, Maďarska, Německa, Nizozemska, Polska,Portugalska, Rakouska, Ruska, Slovenska, Slovinska, Španělska,Švýcarska, Tchaj-wanu, Ukrajiny, Velké Británie.

 

DIVADLO BEZ BARIÉR

Festival divadelní tvorby překračující hranice mezi námi i v nás

Pět let poté, co se v Ostravě poprvé konal a brzy i úspěšně zdomácněl mezinárodní loutkářský festival Spectaculo Interesse, v září 2000 se konal první ročník nového festivalu, který se od té doby koná v každém sudém roce. Jmenoval se Divadelní pouť bez bariér a směřoval především k integraci zdravotně postižených dětí mezi jejich zdravé vrstevníky. Program tvořila představení určená smyslově, pohybově a mentálně postiženým, ale stejnou měrou také představení jimi hraná. V tomto duchu se odehrálo pět bienále Divadelní pouti bez bariér.

Šesté bienále bylo tematicky rozšířeno. Festival se zaměřil na všechny bariéry, které nám brání přiblížit se k druhým nebo i k sobě samým. V programu se tedy začala objevovat představení bourající bariéry nejen zdravotní, ale i etnické,názorové, generační a jiné.

Od roku 2014 se festival jmenuje DIVADLO BEZ BARIÉR, neboť tento název lépe vyjadřuje jeho nový, širší záměr.

 

LOUTKOVÉ DIVADLO PRO DOSPĚLÉ

Prolomit předsudek, že loutky jsou jen pro děti, je těžké. Asi prvním pokusem v historii DLO byla inscenace Drak v režii Miroslava Vildmana. Dočkala se vysokého ocenění, ale divácký zájem jí dlouhého života nepopřál.

Úspěšnými pokusy tohoto druhu byly inscenace Petra Nosálka Láryfáry (1988)  a Trumf (2001), které publikum nadchli. Přesah k dospělému divákovi mělo i několik dalších inscenací Petra Nosálka, byť určených především školní mládeži. Dramaturgie Hermíny Motýlové začala v devadesátých letech vědomě oslovovat vedle dětí i mladé publikum, studenty středních škol.

Doslova průlom do zájmu tzv. večerního publika udělala roku 2007 inscenace Z Deniku Ostravaka v režii Radovana Lipuse,která se hraje dodnes a její představení jsou stále vyprodaná,diváci na ně chodí opakovaně.

V současné době hraje DLO pro dospělé diváky každé pondělí a k „Ostravakovi“ přibylo několik dalších inscenací.

 

PŘÍSTAVBA S ALTERNATIVNÍ SCÉNOU

Pětipodlažní objekt ve tvaru impozantní kampanily navrhl tým architektů Petr Hájek, Gabriela Minářová a Bronislav Stratil. Jeho průčelí zdobí orloj, tvořený hvězdnými hodinami a galerií pohyblivých loutek (Krále, Královny, Anděla, Čerta, Kašpárka a Smrťáka), které vznikly v dílně řezbáře Pavla Skorkovského podle výtvarného návrhu Tomáše Volkmera.

Základní kámen přístavby byl položen v červnu 2010 a 20. května 2011 se na scéně, umístěné v suterénu, konala první premiéra.

Přístavba nabízí návštěvníkům divadelní sál s variabilním hledištěm, na který navazuje amfiteátr, a cukrárnu s galerií loutek. Je v ní také depozitář loutek a zázemí pro herce a administrativu divadla.

Na alternativní scéně vzniklo již sedm nových inscenací a dvě sem byly „přestěhovány“ z hlavní scény. Kromě pohádek pro děti se zde hraje každé pondělí večer pro dospělé publikum, odborní lektoři vedou přímo na scéně tvořivé a terapeutické divadelní dílny pro školní skupiny a veřejnost, každou středu zde pracuje dětské studio zaměřené na loutkové divadlo a poslední úterky v měsíci jsou věnovány koncertům akustické hudby.

 

SOUČASNÉ DLO

Od roku 1999 sídlí Divadlo loutek Ostrava v nové budově na Černé louce, kterou v roce 2011 doplnila přístavba s alternativní scénou.

Ředitelkou divadla je JUDr. Jarmila Hájková; DLO vede od roku 1991 s dvouletou pauzou v letech 2002-2004. Uměleckým šéfem je od roku 2007 Václav Klemens.

V našich představeních v současné době hrají Eva Baláková, Edita Bandyová, Libuše Čecháková, Božena Homolková, Vladimíra Krakovková, Irena Křehlíková, Lenka Macharáčková, Vladimíra Nosálková, Lenka Pavlíčková, Lenka Sedláčková, Jana Zajacová, Ondřej Beseda, Lukáš Červenka, Ivan Feller, Robin Ferro,Jiří Krupica,  Martin Legerski, Richard Liberda, Ivo Marták,Zdeněk Pavlíček, Aleš Petrič, Tomáš Rossi, Karel Růžička,příležitostný herec (jinak bývalý mistr světel) Antonín Šimela a hosté.

DLO hraje ve všední dny denně po dvou představeních pro školy mateřské, základní nebo střední a v neděli dvě pohádková představení pro rodinné publikum. Často se představení konají na obou scénách současně, takže mnohdy  DLO odehraje čtyři představení za den.

V posledních letech přibyly pondělní večery pro dospělé a nepravidelné termíny představení „PŘESČAS“, která mimo hlavní dramaturgickou linii DLO vytvářejí jeho herci z vlastního zájmu ve svém volném čase. V současné době je to konverzační komedie Půldruhé hodiny zpoždění, pohádka pro zrakově postižené děti O Velikém, Maličkém a Sluníčku, jevištní adaptace světoznámé novely Erica-Emmanuela Schmitta Oskar a růžová paní a pohybová road-movie saBOTÁž.

 

 

 

  • Historie
  • Historie
  • Historie
  • Historie
  • Historie
  • Historie
  • Historie